Každý může něco změnit - rozhovor s Julianem Fennessym

Čas od času bychom chtěli na tomto místě pro pravidelné čtenáře přijít s trochou inspirativního čtení formou rozhovoru s osobností, která je v oblasti chovu či ochrany zvířat obecně respektovanou autoritou. Každý totiž nějak začínal, chodil do školy, studoval, dělal chyby. Někteří ale dokázali vystoupit z davu, prosadit se před ostatními a dosáhnout pozoruhodných výsledků. Nemnoho z nich zná dnes celý svět. V této souvislosti není důvod při výběru zůstávat při zdi, spokojit se s prvním schodem pyramidy, když můžeme snadno vylézt na její vrchol. Přinášíme Vám původní interview s jednou z největších ikon současné ochranářské sféry, Dr. Julianem Fennessym, ředitelem Giraffe Conservation Foundation, mužem, jenž stojí za většinou úspěchů v ochraně žiraf v posledních letech. A věřte, že jich rozhodně není málo.

Začněme poněkud obecněji. Odkud jsi? Bylo Tvé dětství spojeno se zvířaty?

Vyrostl jsem v Austrálii, v Melbourne. Když mi bylo 16 let, měl jsem to štěstí, že jsem mohl strávil rok v Jihoafrické republice jako student na výměnné stáži. Tam se opravdu změnil můj pohled na svět a vlastně i trajektorie celého mého života. Jako dítě jsem nikdy neměl žádný zájem o zvířata nebo divokou zvěř, chtěl jsem být profesionálním fotbalistou Aussie Rules (melbournský fotbalový klub, pozn. překl.) To byl sen každého kluka. A realističtěji potom makléřem nebo zaměstnancem ve finanční sféře.

Když si vzpomeneš na studentské roky, co Tě napadne jako první věc?

I jako mladý student jsem měl větší zájem o sport než o volně žijící živočichy. Až později na univerzitě jsem najednou zatoužil po návratu k práci v Africe. Vždycky jsem snil o tom, že něco změním, ale nevěděl jsem jak. Myslím, že to rezonuje s mnoha lidmi po celém světě v jakékoli zvolené cestě.

Tvým hlavním zájmem je ochrana žiraf. Proč právě žirafy?

Snažíme se zajistit, aby žirafy lokálně nevyhynuly v žádných dalších zemích Afriky. Je to docela jednoduchý cíl, i když ne vždy máme věci ve svých rukou, pokud vezmeme v úvahu občanské války a nepokoje probíhající napříč africkým kontinentem.

Proč žirafa? Proč ne?! Je to pravděpodobně nejikoničtější zvíře na světě a bohužel nikdo dříve nebyl ochotný pro její záchranu nasadit vlastní krk. Tak jsme založili Giraffe Conservation Foundation. Každé zvíře potřebuje ochranu, ale žirafa je to, na které jsme se rozhodli zaměřit. Co je ale velmi důležité, není to jen o zvířatech samotných, ale především o oblastech, v nichž se vyskytují, a lidech, kteří s nimi žijí.

Žirafy byly v posledních desetiletích pod velkým tlakem v celé Africe, jejich současný počet je jen zlomkem stavů z poloviny minulého století. V této souvislosti je otázkou, jaká je jejich budoucnost? Jak to vidíš?

 Na základě velké části naší práce za poslední desetiletí jsme zjistili, že počty žiraf klesly o cca 30% na ~ 111 000 jedinců - to je o něco lepší výsledek, než uvádí ve svém hodnocení v hodnocení IUCN Red List 2016. Je vždy pozitivní, když se čísla zvyšují a zatímco některé vzestupné trendy jsou výsledkem lepšího řízení ochrany, většina jde na konto zvýšenému množství a kvalitě průzkumů v různých populacích napříč kontinentem. Vždy říkáme, že musíme jednat dříve, než bude pozdě. Vzhledem k tomu, že některé populace v číslech rychle klesají, zejména ve východní a střední Africe, zvýšili jsme své úsilí právě tady a spolupracujeme s klíčovými organizacemi a vládami, abychom dosáhli potřebného výsledku dříve, než bude příliš pozdě. Pokud jde o budoucnost, jsme pozitivní, jinak bychom pro tuto práci nebyli správnými lidmi. Jsme odhodláni vyhrát další záchranářské bitvy a tyto úspěchy v ochraně přírody nám, doufejme, pomohou uspět i jinde. Je to hra čísel a věřme, že žirafám můžeme pomoci v oblastech, kde ještě zbývají.

Jsi ředitelem GCF. Co považuješ za největší úspěch nadace?

Moje žena Steph a já jsme oba ředitelé nadace Giraffe Conservation Foundation – já se více zaměřuji na programy ochrany přírody v celé Africe a Steph řídí organizaci. Funguje to dobře.

Co se týče našeho největšího úspěchu, myslím, že jsme měli štěstí, že jsme se podíleli na mnoha akcích v ochraně žirafy od úplného základu - bohužel proto, že v minulosti toho pro ně bylo uděláno tak málo. Zapojili jsme se do podpory a přípravy prvních národních strategií a akčních plánů pro pět zemí (Niger, Keňa, DRC, Uganda a Tanzanie) a také do vůbec prvních (a pokračujících) pokusů s připevňováním GPS jednotek umístěných do obojků žirafám po celé Africe. Opětovně relokujeme žirafy zpět do jejich přirozené oblasti napříč různými zeměmi, pravidelně analyzujeme Red List status žirafy, provádíme množství nových a vzrušujících ekologických výzkumů a samozřejmě klopýtáme o žirafu samotnou, která je mnohem odlišnější, než jsme si kdy mysleli - ve skutečnosti existují nepochybně 4 odlišné druhy.

A která část Vaší mise přináší největší problémy?

Největším problémem jsou lidé a jejich osobnosti. Lidé jsou vůbec zajímavá zvířátka. Pokud si člověk myslí, že svět je kulatý a všichni jednoduše táhnou za jeden provaz, mýlí se. Politika a ega jsou to nejzásadnější a křepčení kolem nich je kriticky důležité pro zajištění toho, aby mohla být práce dokončena.

Poslední desetiletí znamenalo velký průnik genetických studií a výzkumu do systematiky. Dokonce ani žirafy se v této souvislosti nevyhnuly dosti dramatickému vývoji. Tyto změny pravidelně způsobují velké kontroverze, jsou zpochybňovány a celá komunita je často rozdělena na zastánce změny a oponenty. Samotný GCF přišel s návrhem na nové systematické rozdělení žiraf se silnými argumenty. Kromě toho by pro ochranu žiraf byla nová úprava velmi důležitá. Jak vidíš obecné vnímání těchto změn?

Člověk by si myslel, že věda je skvělým nástrojem na pomoc při ochraně přírody, ale bohužel ne všichni to vnímají stejně. Díky práci na genetice žirafy napříč kontinentem, při které spolupracujeme s celou řadou partnerů, zejména BiK-F v Senckenbergu, Frankfurt nad Mohanem, jsme se posunuli dál. Často s námi nesouhlasí ti, kteří aktivně nedělají nic pro to, aby více porozuměli - opět to je vše o lidech. Nejsem genetik, ale zorganizoval jsem odběr vzorků všech hlavních populací žiraf v celé Africe, na základě toho mohlo vzniknout pravděpodobně jedno z nejobsáhlejších a nejpodrobnějších genetických hodnocení jakéhokoliv zvířete. Neměli jsme žádné pre-koncipované teorie, ale chtěli jsme lépe pochopit, která žirafa je která, a zabránit tak neuváženým translokacím zvířat z jedné oblasti do druhé a vystavit tak tamní populace potenciální hybridizaci. To, co jsme zjistili, bylo opravdu překvapující a 4 odlišné druhy jsou bezesporu unikátní, některé oddělené před 1,5 miliony let. Z hlediska ochrany, tedy našeho skutečného zájmu, tato nová taxonomická struktura ukazuje, že některé z těchto taxonů jsou v mnohem větším nebezpečí než jiné a my bychom na ně měli zaměřit svou pozornost dříve, než bude pozdě. Pokud je bereme jako jeden druh, ztrácíme významnou hodnotu jejich biologické rozmanitosti – ony se přece rozdělují a zůstávají odděleny z nějakého důvodu - a bylo by smutným zjištěním, kdybychom jednoho dne ztratili jeden z těchto jedinečných druhů kvůli nějakému zastaralému hodnocení namísto využití vědy.

Návštěvníci našich webových stránek mají obvykle velmi pozitivní postoj k přírodě a zvířatům. Máš pro ně nějaký vzkaz?

Žirafa a mnoho dalších druhů a jejich stanovišť potřebují vaši podporu – učte se, sdílejte informace, jednejte a hlavně buďte upřímní sami k sobě. Všichni se snažíme něco změnit, ale společně můžeme udělat mnohem více. A bavte se - život je příliš krátký!

Luboš Melichar

na titulní straně: samec žirafy síťované v Samburu, Keňa

foto: Steph Fennessy