Plzeňský hřebec zebry bezhřívé odjel do Givskudu

O peripetiích chovu zeber bezhřívých v plzeňské zahradě nám napsala místní zooložka Mirka Palacká. Bohužel, popsané patálie nejsou ojedinělým jevem, chov nejohroženější stepní zebry sčítá dlouhodobě řadu potíží a úspěchy jsou dost často vyvažovány neúspěchy. Přesto všichni doufáme, že se situace v blízké budoucnosti změní a trendové křivky naberou ten správný směr.

Text, jako tradičně, uvádíme v původním znění bez úprav.

Hřebec Kim se narodil v roce 2009 ve Dvoře Králové, odtud byl poslán do polského Borysewa. 

Z Polska byl dovezen do Zoo Plzeň v červenci 2020, kdy jsme se rozhodli ukončit chov zeber Chapmanových a nahradit jej zebrami bezhřívými. Spolu s Kimem byly z Borysewa dovezeny dvě kobyly, šestnáctiletá Tosia a devítiletá Kessi.

Kim obě kobyly při první říji úspěšně připustil. Březí Kessi v listopadu náhle uhynula na akutní zánět střev. Tosia v srpnu 2021 porodila zdravou kobylku. Ta se u nás dožila pouze čtyř měsíců, protože v prosinci utrpěla vážný úraz hlavy o plot a musela být utracena.

V únoru 2022 jsme dovezli dvě kobyly z polského Chorzowa. Čtrnáctiletou Etoshu a dvanáctiletou Zuzu. Spojení s Kimem a Tosiou bylo v klidu, obě přijaly svojí podřízenou pozici ve stádě.

Zuza v dubnu porodila hřebečka. Hříbě bylo velmi drobné, vážilo 25 kg a mělo velmi slabé zadní nohy. Přesto bylo životaschopné a od matky pilo. Doufali jsme, že postupně zesílí. Třetí den po narození byla jeho chůze stabilnější, a tak jsme se rozhodli jej spojit se zbytkem stáda. Zpočátku bylo spojení v klidu, ale zhruba po půl hodině hřebec vběhl mezi kobyly, napadl hříbě a zlámal mu obě přední nohy. Matka ho vůbec nebránila. Mládě jsme utratili.

Stádo na výběhu fungovalo dobře, ale ve vnitřních boxech se Tosia k chorzowským kobylám chovala velmi agresivně. Náš původní plán nechávat v letním období zebry venku i přes noc bohužel nevyšel, protože hřebec Kim začal lovit vodušky lečve, které s našimi zebrami sdílejí výběh. Naštěstí se k lovu kobyly nepřidaly, a tak se voduška oddělená od stáda vždy zachránila skokem do rybníka nebo schytala pouze kousanec a unikla. 

V březnu Kim pářil Etoshu, od té doby v říji nebyla, a tak předpokládáme, že je březí. Přesto se Kim snažil Etoshu stále znovu pářit. V květnu se jeho snaha o páření poprvé proměnila v útok. Kim jí nahnal do pletiva, kde se do ní zakousl a nepustil. Rány nebyly vážné, ale kobyla se ho začala bát a hlavně, přestala se bránit. Od té doby Kim začal Etoshu napadat. Někdy byl i pár týdnů klid, někdy na ní zaútočil již po chvíli, co spolu byly na výběhu. Ošetřovatelé je neustále hlídali a když bylo nejhůř Kima odehnali a zavřeli. Situace se čím dál více zhoršovala a Kim začal Etoshu kousat do vnitřní strany zadní nohy a způsobovat jí vážné rány, které velmi krvácely a posléze hnisaly a bylo nutné Etoshe nasadit antibiotika.

Na konci července Kim připustil Zuzu. Bohužel ani to nezměnilo jeho chování k Etoshe. Rozhodli jsme se proto zkusit dát Kimovi sedativa. Veterinář nám naordinoval Cysordinol s účinnou látkou zuklopentixol. Začali jsme s malou dávkou dvou tablet a tu jsme postupně navyšovali. Kim byl klidnější a občas se zdál až apatický. Účinek látky byl bohužel omezený, a i když jsme navýšili dávku na čtyři tablety dvakrát denně, byl schopný Etoshu napadnout.

Po dvou měsících užívání sedativ se situace neměnila, navíc se zhoršil Kimův zdravotní stav, protože Kim trávil většinu času oddělený na dvorku, kde si na betonu obrousil kopyta až do krve. Jediným řešením byl odchod Kima.

Koordinátor doporučil Kima do dánského Givskudu. Tam řešili podobný problém, protože jejich hřebec přijal pouze jednu kobylu a ostatní dvě byly oddělené. Večer 13. listopadu Kim zvládl naložení do koňáku i dlouhou cestu bez problémů a druhý den byl již spojen se dvěma givskudskými kobylami. Vzhledem k tomu, že Kim je jeden z mála dospělých plodných hřebců, doufáme že bude mít s novými kobylami potomky.