Tři hříbata, jeden příběh: postupný návrat chovu divokých koňovitých v Zoo Liberec

Během posledních tří měsíců se v Zoo Liberec narodila hříbata u zebry bezhřívé (Equus quagga borensis), zebry Chapmanovy (Equus quagga chapmani) i kriticky ohroženého osla somálského (Equus africanus somaliensis). Nejde přitom jen o úspěšnou bilanci dosavadního průběhu letošní chovné sezony. Tři odchovy během tak krátké doby především potvrzují, že se po několika letech začíná znovu naplno rozbíhat chov druhů, jehož rozvoj musel být kvůli velkým stavebním úpravám v horní části areálu zoo na čas plánovaně omezen.

Rozsáhlé rekonstrukce se přitom i návštěvníků zoo dotýkají mnohem víc, než se může na první pohled zdát. Opticky často ubývají právě velká a atraktivní zvířata, protože je nutné je dočasně přesunout do náhradních umístění nebo omezit jejich chov. Málokdo si ale uvědomuje, že za podobnými rozhodnutími stojí především snaha zachovat zvířatům odpovídající podmínky. Pokud není možné zajistit dostatek prostoru pro plnohodnotné a dobře fungující chovné skupiny, je někdy nutné reprodukci na přechodnou dobu omezit, než ji udržovat za cenu nepříjemných kompromisů ve welfare.

Přesně taková situace nastala i v Zoo Liberec. Stavební práce v horní části zahrady zahrnovaly mimo jiné rozsáhlé protierozní úpravy výběhu oslů somálských a přestavbu jejich zázemí, zatímco generální rekonstrukce žirafince stále pokračuje. Tyto projekty si vyžádaly přesuny zvířat i změny ve složení některých chovných skupin. Zebry Chapmanovy jsou například dodnes provizorně ustájeny v náhradních prostorách, kde se dělí o stáj s antilopami koňskými. Protože je toto zázemí využito prakticky na hranici své kapacity, musela být i reprodukce antilop po definovanou dobu dočasně pozastavena. Stejně velkou výzvu představovalo toto období také pro chovatelský tým. Práce v provizorních podmínkách, opakované přesuny zvířat i každodenní péče o skupiny rozmístěné jinak než obvykle, vyžadovaly dlouhou dobu úplně jiný způsob práce, než na jaký byli ošetřovatelé běžně zvyklí - a tento stav ještě stále platí.

Každý zkušený chovatel ví, že návrat k běžnému stavu navíc nikdy není okamžitý. U všech tří zmíněných taxonů trvá březost déle než rok a stejně důležité je i vytvoření stabilní sociální jednotky. Jakmile je jednou reprodukce na delší dobu přerušena, její obnova je tím pádem vždy během na dlouhou trať. O to větší význam mají a větší radost přinášejí letošní přírůstky.

Prvním z nich se na konci dubna stal hřebeček zebry bezhřívé Kigongo, narozený klisně Karmel, po hřebci Kitovi. Šlo o první mládě tohoto vzácného poddruhu po více než dvou letech. Chov navíc v letošním roce posílily dvě mladé klisny dovezené ze Safari Parku Dvůr Králové a Zoo Plzeň, které představují důležitou perspektivu pro jeho další rozvoj.

V červnu následoval hřebeček zebry Chapmanovy Nuur, jehož matkou je Nia a otcem liberecký odchovanec Kiburi. Pro místní skupinu šlo o první přírůstek po třech letech a zároveň 105. hříbě pod Ještědem v chovu založeném Vágnerovými importy už v roce 1970. Také tento odchov je výsledkem dlouhodobé koncepce. Po zapůjčení chovného hřebce Ismaela do Olomouce liberečtí chovatelé nehledali jiného hřebce, ale vyčkali, až pohlavně dospěje vlastní hříbě. Výše popsané důvody do této strategie dokonale zapadly.

Nejdéle se čekalo na osla somálského. Právě jeho chov patřil mezi ty, které rozsáhlé stavební úpravy ovlivnily nejvíce, a první hříbě po téměř pěti letech tak symbolicky uzavírá období, kdy bylo nutné reprodukci výrazně omezit. Dne 19. července se zkušené samici Ele narodil hřebeček Ewaso, jehož otcem je hřebec Passion. Pro Zoo Liberec jde o 28. odchované mládě osla somálského, jednoho z nejohroženějších divokých koňovitých na planetě, jehož volně žijící populace čítá už jen několik málo stovek jedinců v malém množství izolovaných populací v Africkém rohu. Pro zkušenou samici Elu je pak Ewaso již čtvrtým mládětem. Po ztrátě prvního potomka narozeného v roce 2015 úspěšně odchovala dvě klisny, z nichž mladší, Esmée, zůstala součástí libereckého stáda a dnes je jeho nejmladší chovnou klisnou.

Tři hříbata narozená během pouhých 108 dnů ve třech různých skupinách sama o sobě neznamenají konec všech omezení. U velkých kopytníků se nic neodehrává ze dne na den, každé rozhodnutí se naplno projeví až po měsících nebo spíše letech. Právě proto mají zmíněné odchovy tak obrovskou vypovídací hodnotu. Nejsou totiž jen úspěchem letošní sezony, ale především potvrzením, že se chov (nejen) divokých koňovitých v Zoo Liberec po několika náročných letech znovu dostává do správného rytmu.