Dnes už tradiční a takřka pravidelná spolupráce mezi dvorskou a libereckou zoologickou zahradou napsala další kapitolu. Pod Ještěd putovala šestnáctiměsíční klisnička zebry bezhřívé (Equus quagga borensis) Ráchel, která ve své mateřské skupině postupně ztratila ochranu matky po jejím dalším porodu, a její další setrvání v harému jejího otce by bylo spojeno se sociálním diskomfortem a možnými riziky. Na základě domluvy tedy odputovala ve zrychleném režimu necelých sto kilometrů severozápadně, aby se zapojila do místního stádečka vedeného mladým hřebcem Kitem. Toto základní nastavení se zdálo být nejrozumnější alternativou a predikovaný vývoj se potvrdil téměř do detailu.
Zařazování nového jedince do stáda stepních zeber je totiž téměř vždy spojeno se zvýšenou aktivitou a agresivitou především ze strany vůdčí klisny, která si v přísně hierarchickém systému dobře hlídá své dominantní postavení. Nejinak tomu bylo i v libereckém výběhu, po nervózním až hektickém úvodu, kdy mladá kobylka nerespektovala bariéry ani fixační elektrický ohradník, došlo k uvolnění atmosféry až po dvou dnech. Velmi pozitivní roli v celé anabázi sehrál mladý hřebec, který i přes svůj nízký věk napětí ve skupině všemožně uklidňoval, klisnu chránil a odděloval před ostatními a během noci v limitovaném prostoru boxu i hlídal. Třetí den se situace stabilizovala, dnes bylo již možné pozorovat všechny zebry, kterak se krmí z jedné hromady sena.
foto: LM
Zebra bezhřívá nadále bojuje o svou existenci, a to nejen ve svém přirozeném prostředí (v rámci Ugandy jich zbývá jen několik málo set), ale i v lidské péči. České a slovenské zoologické zahrady zmaximalizovaly své usilí na její záchranu, snaží se sbírat data, plánovat a koordinovat veškeré aktivity tak, aby odkaz Ing. Josefa Vágnera, který zakladatele dnešní populace před 50 lety dovezl právě z Ugandy, nebyl promarněn.
foto: LM
