Další zoo, která popisuje své chovatelské zkušenosti z loňského roku, je Plzeň. Děkujeme kurátorce Mirce Palacké a text uvádíme v původním znění.
zebra bezhřívá (Equus quagga borensis)
Na začátku roku se naše stádo skládalo z dvacetileté Tosii, šestnáctileté Etoshy, dvouletých Tanishi a Embimbi a pětiletého hřebce Haidara. Ten se již osvědčil nejen svým mírným chováním k ostatním členům stáda, ale i jako chovný hřebec. Etosha porodila na konci března zdravou kobylku. Šlo po loňském potratu vysokobřezí Tosii o jeho prvního živě narozeného potomka. Kobylku jsme pojmenovali Efia.
V loňském roce jsme museli téměř půl roku držet zvířata ve stáji kvůli přístupu techniky při stavbě nového pavilonu. V tomto roce jsme měli opačný problém. Všechna zvířata ze stáje afrických kopytníků musela být kvůli rekonstrukci střechy trvale na výbězích. Což během letní sezony nevadí, pokud se neobjeví zdravotní problém či úraz. Výběh jsme od stáje s předvýběhy oddělili neprůhledným mobilním plotem, který se nám již v minulosti osvědčil. Práce na střeše s odstraněním plotu jsme museli přerušit naštěstí pouze jednou. A to, když jsme u Tosii museli v červenci v celkové anestezii ošetřit absces v kopytě, ze kterého se však velmi brzo zotavila. Při té příležitosti jsme měli možnost z krve potvrdit, že je opět březí. Zdravý hřebeček se jí narodil na konci listopadu, kdy bylo Tosii již jednadvacet let.
Kromě dvou narozených hříbat jsme bohužel i o jedno přišli, když se na podzim Etosha vrátila z výběhu po třech. Na přední nohu vůbec nedostupovala a měla na ní krev. Obávali jsme se, že je noha zlomená, což se naštěstí nepotvrdilo, ale zřejmě došlo ke konfliktu mezi ní a Tanishou, při kterém chránila Efiu, byla zkopána a do druhého dne potratila zhruba čtyři měsíce starý plod. Ze svých zranění se naštěstí během pár týdnů zcela uzdravila.
foto: Katka Mysíková
kulan (Equus hemionus kulan)
Po loňském spojení nového mladého hřebce Azada s našimi třemi kobylami jsme letos očekávali porody. Hřebec byl oddělen až ve chvíli, kdy hrozilo vážné zranění. Z jednoho kousance u nejstarší kobyly Esty na břiše byl nakonec diagnostikován sarkoid. Ten z počáteční malé bulky velmi rychle rostl a při sebemenším odření krvácel. V březnu jsme se rozhodli Estu uspat, odebrat ze sarkoidu vzorek a aplikovat stelfontu. Ta způsobila během několika týdnů zmenšení nádoru o třetinu. Na konci března jsme Estu znova uspali a sarkoid s pomocí kauteru odstranili. Naštěstí se zdálo, že rostl pouze na povrchu a do hlubších vrstev nepronikl. Rána se velmi rychle zahojila a jiný sarkoid jsme zatím nezaznamenali. I u Esty jsme využili možnosti odběru krve k určení březosti. Byl pozitivní. U mladších dvou kobyl jsme během roku zaznamenali zvětšování břicha, ale k porodu u nich nedošlo.
foto: Katka Misíková
Esta porodila v noci na konci října. Chovatel našel při úklidu placentu, ale hříbě nikoliv. Kobyla se držela stáda a evidentně hříbě nehledala. To jsme věděli, že jej živé nenajdeme. Náš přírodní výběh odděluje od návštěvníků vodní příkop s mírním kamenitým břehem. Příkop není nijak zakončen, ale přechází do suché části, kde běžně roste tráva. Hříbě bylo nakonec nalezené utopené v půl metru hluboké díře naplněné tekutým bahnem, která se vytvořila v deštivém podzimním období. Kobylce z díry koukal pouze kousek čumáku. Přírodní výběhy jsou sice hezké, ale občas bývají pro zvířata nevyzpytatelné.
foto na titulce: Katka Misíková
