Plzeňská zooložka Mirka Palacká zaslala obsáhlejší text o loňských událostech v chovu divokých koňovitých na západě Čech. Mockrát děkujeme a rádi uvádíme v původním znění.
zebra bezhřívá (Equus borensis)
Naše stádo tvoří dvě dospělé kobyly Tosia a Etosha a jejich na jaře roční dcery Tanisha a Embimbi. S nimi jsme vloni na podzim spojili mladého hřebce Haidara. Spojení se odehrálo bez problémů a celé zimní období zůstalo stádo ve vnitřních boxech pohromadě.
foto: Mirka Palacká
Venkovní výběh od začátku listopadu místo zvířat obývala těžká technika v podobě bagrů a tzv. ,,demprů´´, kteří na druhém konci afrického výběhu připravovaly prostor pro nový pavilon pro guerézy. Asi každý si dokáže představit, jak dopadne travnatý výběh, když po něm dva měsíce minimálně desetkrát denně projede ,,dempr´´naložený bahnem z příkopu. Prakticky celá spodní část našeho krásného výběhu byla zničena. Navíc stavba nebyla ani v březnu hotová, ale již pokračovala pouze v okolí stavby. Rozhodli jsme se proto pro předělení výběhu, aby se zvířata dostala vůbec ven. Výběh jsme předělili mobilním plotem, na který jsme natáhli zelenou stínovku a před plot jsme pro jistotu dali ještě elektrický ohradník. Zebry naštěstí plot respektovaly, a tak mohly využívat alespoň polovinu výběhu. Na celý výběh, který, do té doby trochu zarostl trávou se dostaly v polovině května.
Páření jsme u našich zeber sice neviděli, ale vzhledem k tomu, že kobyly nešly celé jaro do říje, tak bylo pravděpodobné, že se Haidar jako chovný hřebec osvědčil. Jistí jsme si byli na konci léta, kdy byla březost u obou dospělých kobyl již zřejmá.
Na konci září Tosia potratila kobylku, vážila 27 kg. Mládě s placentou jsme poslali na pitvu, při které byla potvrzena placentitida. Kobyla pro jistotu dostala antibiotika. Po dvou dnech se naše dominantní kobyla zdála být apatická, žrala, ale chovala se nestandardně. Rozhodli jsme se jí raději pod narkózou zkontrolovat. Podařilo se nám domluvit specialistku na reprodukci koní, která při vyšetření sonem nenalezla žádný zánět či zbytky placenty v děloze. Odebrala stěry z dělohy a provedla výplach. I přesto se zdála být Tosia úplně v pořádku až na konci roku.
Listopad poznamenal neočekávaný úraz téměř dvouleté Tanishi. Ošetřovatelka si všimla, že kulhá na přední nohu a na spodku kopyta má jakoby dřevěný podpatek. Tanishu jsme uspali. Na kopytu již nic neměla, ale ve slámě jsme našli dřevěný čtverec z OSB desky 5 x 5 cm ve kterém byl ulomený šroub. Druhá polovina šroubu byla bohužel hluboko v kopytu. Šroub jsme vytáhli, ránu vyčistili, nalili do ní ,,višňák ´´ a kopyto zavázali. Tanisha dostala antibiotika a antiflogistika. Do deseti dnů se samozřejmě vytvořil absces, který již ošetřil náš kovář. Po RTG vyšetření bylo zřejmé, že situace je vážná. Nejen že vznikla v místě abscesu rozsáhlá dutina, ale šroub zasáhl i kopytní kost, na které bylo zřejmé poškození způsobené bakteriemi. Ideální by bylo každodenní ošetřování kopyta, což samozřejmě u zebry není možné. Další kontrola se sundáním obvazu proběhla po dalších deseti dnech. Kopyto bylo suché, na RTG žádný nový absces, a dokonce bylo zřejmé, že poškozená kost se hojí. Kovář již kopyto nezavazoval, ale vytvořil pomocí speciální hmoty umělé kopyto, aby se do dutiny nedostávaly nečistoty a mělo čas se zahojit. Do konce roku již Tanisha nekulhala, tak doufáme, že bude v pořádku.
kulan (Equus hemionus kulan)
Na začátku roku jsme chovali tři dospělé kobyly, téměř dvouletého odchovaného hřebečka Ewana a odděleně v loňském roce dovezeného tříletého hřebce Azada.
foto: Mirka Palacká
Ewana jsme v květnu odvezli na doporučení koordinátora do švédského Kolmardenu. Tam se úspěšně zapojil do skupiny mladých hřebců, kde dospěje, aby se stal chovným hřebcem. Po odchodu Ewana jsme s klisnami spojili nového chovného hřebce. Spojení probíhalo vzhledem k věku hřebce docela bouřlivě. Azad své pokusy o dominantní chování odnesl mnoha kousanci, kopanci a vykopnutým předním zubem. Svou pozornost zaměřoval střídavě na všechny tři kobyly v závislosti na jejich říjích. První skutečné páření jsme zaznamenali na konci září. V prosinci se začal Azad chovat ke kobylám tak agresivně, že jsme ho museli oddělit. Snad se v příštím roce dočkáme hříbat.
