S dalším velmi zajímavým počinem dokládajícím příkladný profesionální přístup kolegů z plzeňského týmu se připomněla chovatelka malých savců Kristýna Roithová. Článek o chovu dikdiků opatřený autorčinými fotografiemi předkládáme v původní podobě a hlavně velmi rádi. A s nadějí, že by mohl být inspirací pro další příspěvky z naší zookomunity a třeba i mimo ni. Děkujeme!
CHOV DIKDIKA KIRKOVA
Ing. Kristýna Rothová – chovatelka malých savců
Nelehké začátky
Jelikož se naše zoo primárně specializuje na drobné druhy, rozhodnutí pro chov jedné z nejmenších antilop na světě byl nasnadě. Dikdik Kirkův je drobná, africká antilopa dosahující hmotnosti 4-7 kg. První dikdik přijel do Plzně na konci června roku 2021. Vize pro jeho chov byla původně v expozici, spolu s damany kapskými. Sameček, který přijel z polské Zoo Zamość byl velmi klidný, v expozici se neplašil a nic nenasvědčovalo tomu, že by se cokoliv mělo zkomplikovat. Bohužel na konci léta, jsme ho našli poraněného s frakturou na zadní noze. Z anaestezie, během které mu náš veterinář poskytl primární ošetření, se už neprobudil. Museli jsme tedy začít od začátku.
Přehodnocení expozice pro dikdiky
Dikdici patří mezi druhy, které mají koordinátora pro evropský chov. Ten nám ještě před úhynem samce přidělil samičku ze Zoo Hannover. Ta na rozdíl od předchozího samce byla odchována v zázemí – tudíž zcela nepřipravená na chov v expoziční části zoo, a už vůbec ve společné expozici s damany. Tento fakt, jsme se dozvěděli poměrně pozdě. Situaci kolem příjezdu dikdičí samičky lze dokreslit hovorem našeho zoologa: „Dikdik vyjel z Hannoveru. Ve stávající expozici být v žádném případě nemůže! Je potřeba připravit box na africké stáji.“. Ano i takto vypadá práce chovatelů, kteří se v půl 3 odpoledne místo na šatnu a domů odebrali navážet substrát do nově jmenované dikdičí expozice.
Dopárování chovného páru
Jelikož samička byla opravdu velmi plachá, urgovali jsme koordinátora, aby nebyla dlouho sama. Naštěstí kolegové ze Zoo Bojnice měli samečka v podobném věku a o pár týdnů později se povedlo zrealizovat jeho transport k nám do Plzně. Dikdici spolu vycházejí povětšinou bez problémů a ani spojování našich dikdiků nebylo výjimkou. Rovněž se podařilo opravit venkovní expozici navazující na vnitřní expozici, tudíž dikdiky můžete vidět za příznivého počasí také venku.
foto: Kristýna Roithová
První mládě narozené v Plzni
Téměř rok (plus mínus pár týdnů) od příjezdu samičky dikdika jsme se mohli radovat z mláděte. Ale než jsme se mohli opravdu radovat připravili si pro nás naši dikdici opět něco speciálního. Většina antilop rodí v noci – chovatelé ve většině případů najdou mládě ráno, po příchodu do práce. My jsme se o našem mláděti dozvěděli v neděli u oběda od kolegyně, která poslala SMS ve znění: „Narodil se dikdik!“. Jak už to bývá neváhali jsme, opustili nedojedený oběd a běželi se podívat. Scéna, kterou jsme viděli byla až k pláči. Ještě mokré mládě se snažilo vstát a následovat matku. Ta před ním s hrůzou utíkala. Jelikož to bylo její první mládě rozhodli jsme se jí dát čas. To se následujícího dne potvrdilo jako dobrá volba. Matka se o mládě starala a také jsme pozorovali kojení.
Nastal ovšem druhý zlomový bod – veterinární prevence, určení pohlaví a aplikace mikročipu. Kolegové ze Slovenska nám vřele doporučovali ať s tím neotálíme, neboť týden starého dikdika je již téměř nemožné chytit. My jsme naše mládě chytali v osmi dnech stáří a vše proběhlo v pořádku. Ukázalo se, že první narozený dikdik v Plzni je sameček. Doufáme, že chov této drobné antilopy bude patřit mezi úspěšné, a mláďat bude přibývat.
foto: Kristýna Roithová
